Ztracený král Ludvík XVII.

Ludvík Karel, vévoda Normanský, prožil bezstarostné dětství v přepychovém paláci ve Versailles a jako čtyřletý se stal dědicem trůnu nejmocnějšího království v Evropě. Avšak během několika málo let se jeho osud zcela změnil. Monarchie padla, královská rodina byla uvězněna a chlapec se ocitl v rukou nelítostných revolucionářů. V osmi letech se roku 1793 stal zajatcem v pochmurném Templu. Když popravili jeho otce Ludvíka XVI., upnul se na milovanou matku, která se ho snažila všemožně chránit před necitelností žalářníků. Chlapec byl svědkem ponižování, jemuž byla vystavena nejen matka, ale i jeho teta a starší sestra, s nimiž sdílel jeden stísněný pokoj. Jak revoluční teror nabýval na síle, zhoršovaly se už tak děsivé podmínky uvězněných. Nakonec byl chlapec násilím odtržen od rodiny, načas se dostal na -převýchovu- do rukou násilnického ševce Simona, ale posléze skončil v naprosté izolaci. Uzamčen v maličké místnosti, bez možnosti vyjít na čerstvý vzduch, zůstal chlapec zcela bez pomoci vydán napospas dozorcům a byl nucen nelidsky trpět. Co se za železnými mřížemi vlastně odehrávalo, je zahaleno rouškou milosrdného tajemství. Ludvíkův zdravotní stav se stále zhoršoval, podle všeho trpěl krutými bolestmi, ale lékařské pomoci se nedočkal. Když zanedlouho za záhadných okolností ve věku pouhých deseti let zemřel, okamžitě se začaly šířit zvěsti o tom, že jeho smrt byla jen fingovaná. Následník trůnu je prý naživu, podařilo se mu uprchnout a ukrývá se v cizině. Autorka postupně rozplétá dvě století starou záhadu, která se čte jako poutavý detektivní příběh. Sleduje pouť chlapcova srdce, které lékař při pitvě vyřízl a uschoval a které po dlouhých peripetiích přece jen spočinulo v královské hrobce. K rozuzlení příběhu nakonec přispěly nejnovější výzkumy z oblasti genetiky.