Máma pro Veroniku

Marie, sestřička v nemocnici, žije s Petrem v manželství, v kterém je více zla a smutku než pěkných chvil. I přesto v něm ale zůstává, poháněná touhou nezradit svoje dívčí sny… a naplnit ten nejpodstatnější - mít dítě. Když ji přeřadí z ženského oddělení na kojenecké, jsou dni, kdy má pocit, že to ani nepřežije… drží v náručí něžné uzlíčky - nepatří však jí… Po deseti letech se přece jen odhodlá k odchodu od manžela, i přes vidinu, že kromě práce v nemocnici, která ji baví a naplňuje, a večerní samoty v oblíbeném křesle při pletení ji už nic nečeká. Cesty osudu jsou však nevyzpytatelné a vždy dokážou něčím překvapit…