Pane prezidente, co uděláte?

Chtěl bych být pilotem, jednou budu nejlepším hokejistou, chtěl bych se stát prezidentem, čteme z neobyčejně obyčejných klukovských snů. Mnohé velké osobnosti potvrdily, že snít se má, významní a slavní lidé jsou ale současně důkazem, že sny přejí pouze vyvoleným. Ovšem prezidenty se stávají jen nejvyvolenější. Takovým mužem je právě Miloš Zeman. Bude opravdu dobrým prezidentem všech Čechů a zvládne se ctí velké a zodpovědné pověření? Autor se zamýšlí nad životem muže obdařeného mimořádnou silou osobnosti a také výjimečným intelektem. Působivě přibližuje jeho životní příběh i s mnoha peripetiemi. První muž své země představuje zcela mimořádnou kategorii, ale snad právě proto by měl být především dobrým a slušným člověkem. Morální a celkově kvalitní lidskou autoritou a v pomyslném obraze dokonce i jakýmsi národním pánem bohem, ale už nikdy téměř nedotknutelnou sochou, jak tomu bylo v časech totalitních. Naopak by měl být zejména také bytostí, která chodí nohama po zemi a zná starosti a potřeby obyčejných lidí. Měl by sloužit za obecný příklad onoho člověka dobrého. Je dnes takovým člověkem právě -u-Miloš Zeman-/u-, třetí český prezident, kterého jsme si vybrali v historicky první přímé volbě? To je jedna ze základních otázek, na kterou hledá odpověď autor knihy. Ptá se, jak se z onoho obyčejného chlapce a později uznávaného prognostika stal vlivný polistopadový politik, který téměř jedno desetiletí vedl ČSSD, později byl předsedou parlamentu. Po pouhých pěti letech od vstupu do sociální demokracie vede českou vládu! -u-Miloš Zeman-/u- je také prvním levicovým českým prezidentem a mužem kompromisu. Čím vším se liší od Václava Havla, velkého vizionáře, který napomohl proměnit Česko i svět, a Václava Klause, povětšinou nekompromisního pragmatika. Autor ovšem také představuje nového českého prezidenta jako člověka z masa a kostí, vidí ho jako bytost normální, a tedy nikoliv bezchybnou, všímá si jeho zajímavých postojů a názorů. Píše o seznámení Miloše a Ivany, které připomíná filmový příběh, čím je jiná než Olga a Dagmar Havlovy či Livie Klausová? Svého hrdinu vidí očima velkého přítele Pavla Dostála, ministra kultury a věčně bílou šálou, rovněž vnímá Zemanův svébytný smysl pro humor. I proto může být výjimečný portrét knihou čtenářsky velmi poutavou.