PRAG UND DIE GROSSEN KULTURZENTREN EUROPAS IN DER ZEIT DER LUXEMBURGER (1310–1437)

Praha, která byla od pradávna sídlem českých knížat a králů, se po té, co byl Karel Lucemburský korunován římským králem, stala i sídelním městem vladařů Svaté říše římské. Karel IV. přikládal Praze mimořádný význam a řadou svých počinů usiloval o její povznesení. Velké zisky relikvií, které přivážel do Prahy a na Karlštejn, měly Praze dodat nimbus posvátnosti, aby tak Praha byla srovnatelná s jinými posvátnými místy křesťanského světa. Sám Karel IV. měl veliký osobní podíl na zakládání nových pražských klášterů a kostelů. K jeho fundacím patřilo i založení univerzity, první na sever od Alp. Nad Prahou vyrůstala v době Karla IV. a jeho syna Václava IV. katedrála sv. Víta. Výrazem vladařské reprezentace ale byly nejen architektonické monumenty, ale i díla tvorby sochařské a malířské. Praha se tehdy stala jedním z nevýznamnějších duchovních a uměleckých center Evropy, k nimž patřila Paříž, papežský Avignon a některá města v Itálii i v německých oblastech Svaté říše římské. Mezi pražským lucemburským dvorem a vladařskými dvory souvěké Evropy se vytvořila síť pozoruhodných vazeb, které nalezly výraz i v transferu idejí a uměleckých proudů. Praha v této době svého zlatého věku nejen mnohé přijímala, ale stala se také inspirativním zdrojem mimořádného evropského významu. Tomuto postavení a úloze Prahy je věnovaná publikace vydaná u příležitosti 660. výročí založení Karlovy Univerzity.