Paměť hanácké krajiny

I vy každý den můžete vyjít do polí. Potkáte sem tam místního zemědělce, uvidíte traktor na širém lánu a mladé i staré lidi na procházkách se svými psy. Ty ale uvidíte poblíž vesnic. Jsou místa, kam nechodí nikdo, jen jednou za čas přijde myslivec přikrmit zvěř v remízku. Nad vámi je hanácká obloha, nekonečný kruh, pomalu se sunoucí mraky. Z každé vyvýšeniny mezi vesnicemi se objeví jiný pohled na hory v okolí. Když máte štěstí, vidíte nejvyšší jesenické hřebeny.-br--br- Je těžký úkol vybrat z obrovského množství literatury, průvodců a pamětí to, co není jen popis. Vybrat to, co vystihuje duši kraje, jeho přednosti a nedostatky. Nechat se vést knihami, pomístními jmény, pověstmi, pohádkami a legendami kraje. Snažím se hledat citlivá místa, jiné bytosti, zmizelá místa, nenávratně zmizelé situace a lidi; to, co je blízko pod povrchem. Něco poskytují fotografie jiných lidí, něco málo moje fotky. Hromadění fotografií v digitálních fotoaparátech a v počítači. Při jejich obrovském množství se ztrácejí souvislosti, nerozlišuje se důležitost, význam. Kdo bude za dvacet let potřebovat a třídit ty miliony informací? Jak nás ovlivňuje neustálé fotografování, sledování kamerami, natáčení a focení neznámými lidmi. Přitom se ztrácí paměť lidí uložená v jejich mysli a nikde nezálohovaná. Vzpomínky na příběhy z mládí, osudy vlastní i jiné. Příběhy převyprávěné předky, slyšené ve vsi, v práci. A tak budu dál putovat po hanácké krajině, hledat její pamětníky. Hledat jiskřičky, záblesky štěstí v očích starých lidí.