Zápisky z tureckého bordelu

Jen málokterému západnímu spisovateli se podařilo dostat pod kůži obyvatelům postkomunistické východní Evropy tak jako Philipu Ó Ceallaighovi. V devatenácti povídkách vytvořil svět, který je naprosto originální, a přitom nesmírně povědomý – svět plný obyčejných lidiček, kteří se musí nějak popasovat s prací i vynucenou nečinností, ctižádostí a frustracemi, divokostí a střízlivostí, láskou, chtíčem i tělesným chátráním. V povídkách z městského prostředí se autorovi působivě daří zachytit hluk dopravy, výfukové plyny, špínu i to, jak se v bytech lidé hádají nad složenkami a spekulují o soukromých životech svých sousedů, zvuky z koupelny je slyšet i přes zeď, prasklá trubka ve stoupačce napáchá pěknou paseku a kolem oken stoupá kouř páleného listí. Tak nějak by to asi vypadalo, kdyby o východní Evropě psal Charles Bukowski nebo Ernest Hemingway.