Prázdny
0,00 €
 
-20 %
Konec postkomunismu - Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti

Konec postkomunismu - Od společnosti bez naděje k naději bez společnosti

Autor:
|
Vydavateľstvo:
Dátum vydania: 04.04.2022
Dvě desetiletí po epochálním obratu z podzimu 1989 formuluje chorvatský kulturní kritik a filosof Boris Buden radikální, nelítostnou historickou diagnózu: po pádu komunistických režimů, jimiž neskončila pouze totalitní diktatura a plánované hospodářství, ale jimiž se uzavřela také éra industriální moderny, se odporoučela ...
Bežná cena knihy: 10,95 €
Naša cena knihy: 8,76 €
Ušetríte: 20 %
Zasielame: do 14 - 28 dní
Detaily o knihe
Počet strán: 292
Rozmer: 136x210x15 mm
Hmotnosť: 488 g
Jazyk: česky
EAN: 9788087067703
Rok vydania: 2022
Žáner: Politika, hospodárstvo
Typ: Knihy viazané
Zákazníci, ktorí si kúpili túto knihu, si kúpili aj...
Sport a pohyb v životě seniorů
Pavel Slepička
11,00 €
Veľký príbeh o veľkých veciach
Júlia Hubeňáková
7,30 €
MS Access 97 CZ uživatelská př
David Morkes
0,00 €
Pravidlo průšvihu
Petra Vernerová
2,66 €
Titanic
Králíček
24,15 €
O knihe
Dvě desetiletí po epochálním obratu z podzimu 1989 formuluje chorvatský kulturní kritik a filosof Boris Buden radikální, nelítostnou historickou diagnózu: po pádu komunistických režimů, jimiž neskončila pouze totalitní diktatura a plánované hospodářství, ale jimiž se uzavřela také éra industriální moderny, se odporoučela i samotná budoucnost. Postkomunismu, pojímanému jako přechodná historická situace, jako jakési historické předsálí -vyspělé- demokracie, v němž se obyvatelé někdejšího východního bloku ocitli po pádu železné opony a v němž měli jako -nezralé děti- postupně dozrávat k demokratické dospělosti, aby -dohonili- Západ, perspektiva budoucnosti zcela chybí. Jako by nejen veškeré sociální utopie, ale i samotná budoucnost byla jen iluzí, které jsme se zbavili společně s prázdnými přisliby komunistů. A tak se neomylným příznakem doby, která se prohlašuje za postutopickou, zdá být život v retrospektivě. Dvě dekády po kolapsu minulého režimu nahradil naši víru v budoucnost stesk po minulosti, místo historické paměti zaujala kulturní identita a kulturní paměť. Společnost přestala existovat. Od společnosti bez naděje jsme dospěli k naději bez společnosti. Jestliže se otázka budoucnosti jeví jako předem daná, předem zodpovězená, takřka předurčená samotnou přírodou, podobně i otázka minulosti nedává již žádný smysl.