Závod o bílý kontinent

Ve třicátých letech devatenáctého století byla antarktická oblast jižně od 71. rovnoběžky zahalena tajemstvím. Nikdo nevěděl, co se rozprostírá za neproniknutelnou hradbou ledu: jestli otevřené moře, další ledovce, pevnina nebo dokonce obrovské díry, kterými se dá proniknout do nitra duté zeměkoule (podle teorie Johna Clevese Symmese). V té době mělo již dlouhou tradici vzájemné soupeření mezi americkými, britskými a francouzskými mořeplavci zkoumajícími oblast Oceánie a jižních moří. Rozšíření objevných cest dále na jih navíc slibovalo možnost najít nová loviště velryb. S blížícím se rokem 1840 vyrazily k jihu tři expedice najednou – ze Spojených států, Francie a Velké Británie. První vedl důstojník amerického námořnictva Charles Wilkes, druhou francouzský objevitel Dumont d'Urville a třetí kapitán královského námořnictva James Clark Ross (ten měl mimo jiné za úkol určit přesnou polohu jižního magnetického pólu).