Stíny lidí

Stíny se prodlužují na podivném maškarním plese a také ve vstupu do přízračného cirkusu… Kdosi se zoufale žene za zlomky paměti… Kolejištěm metra přichází dívka s kopím v ruce a déšť pomalu smývá nápis nad vchodem do nonstopu… Prší do zákopů… A stíny si podávají ruce. V příbězích? Za oknem?***Otřel si pot z čela a opřel se o vitrínu. V ten okamžik ucítil strašnou ránu a zadunění v zádech, to jak dvanáctistopé kopí prorazilo sklo asi dva palce od jeho hlavy. Hlavou mu blesklo jen: „To děvčátko mě loví…“ Ztratil rovnováhu a spadl do střepů. V ten okamžik se na něj vrhlo hejno krys, myší a malých hlodavců. Setřásl je ze sebe, většinu jich rozšlapal a došla mu trpělivost. Vztáhl ruce do nekonečných prostor veškeroucnosti a vesmíru a zhmotnila se mu v nich brokovnice s krátkou hlavní. Přebil.