Mučenka a jiná místa

Sbírka básní Kateřiny Piňosovév edici: Druhá řada edice Analogonu. -br--br- Vzpomínka na Swansea -br--br- Poslouchej řev schodů-br- které mě přivedly sem-br- kde bílý drát vln-br- rozřezává čela-br- a rozevřené pěsti kapradí-br- drtí kotníky-br- nekonečné šňůry kovových kuliček-br- mě houpou ze strany na stranu-br- když se třepu v rohu nebe -br--br- Tvorbu chápe básnířka jako snahu „odstraňovat těžké nánosy, které člověku brání vidět a vnímat skuteč- nost“. Stačí „zbystřit smysly natolik, aby se člověk mohl skutečnosti dotknout a objevoval v ní zázračno“. -br- Zázračno v realitě pojímá Kateřina jako „energii, která svým jiskřivým spojováním věcí a souvislostí přesahuje rozumové vnímání světa“. Tvorba je pro ni magie, přičemž hlavní zjištění ovšem spočívá v paradoxu, že všechno, co magie odhaluje, už všude kolem nás existuje – že „skuteč- nost sama ohromuje svou mnohotvárností“, že člověk jen „musí něco […] otevřít ve svém nitru, jako kdyby aktivoval svou sopku“. Pak může to, co existuje, včetně přízraků a vidin, portrétovat. -br- Bruno Solařík -br--br- Kateřina Piňosová, narozená 30. listopadu 1973, je členkou Skupiny česko-slovenských surrealistů. -br- Věnuje se verbální i vizuální tvorbě. Je autorkou sbírky básní Housenka smrtihlava (2000) a knihy textů a poezie Vnitřní cestopis (2014). -br- Její tvorba byla publikována doma i v zahraničí: -br- Surrealist Women (2002), -br- New European poets (2008), The Return -br- of Kral Majales (2010), SOL English -br- Writing in Mexico (2013), Antologie-br- české literatury (2004), Antologie české-br- poezie, II. díl (2007), Letenka do noci-br- (2003), Jezdec na Delfíně (2005), revue-br- Analogon a jiné literární časopisy.-br- Kromě realizace řady vlastních i kolektivních výstav doma i v zahraničí ilustrovala publikace: -br- Za sudy s petrolejem (1999), The Alphabet ofTrees (2000),-br- Jít pevně za svým imbecilem (2002), Bláznův dům (2004) -br- Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce (2009).